Chymus je známa a dalo by sa povedať, že dnes už kultová postava českej undergroundovej scény, na ktorej pôsobí už dve dekády. Takisto je majiteľom jedného z najextrémnejších vokálov v rámci československej scény, najviac známy z dnes už neaktívnej úderky ISACAARUM a v súčasnosti pôsobiaci u death/thrash metalových ANTIGOD.

Veru, Chymus často rád pôsobí šokujúco, či už za to môže jeho imidž v rámci kapely, ale aj texty z jeho pera. Teraz máte možnosť vďaka našej rubrike Pod kožu nahliadnuť do súkromia tohto pána, kde vám predstaví svoju civilnú podobu.

Vizitka

Takto ho nepoznáme. Tom F. Hanzl alias Chymus

Chymus

Všeobecný úvod

Aká si osobnosť, skús sa opísať vlastnými slovami, ako keby si zadával inzerát…
Děsný pako se spoustou aktivit, příšerně náladovej a nevypočitatelnej, zpravidla v jednom kuse v zápřahu a stále hledající pevný bod ve vesmíru. Ale když mám klid, jsem přesným opakem předešlých vět.

Akým si bol dieťaťom?
Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal v harmonické domácnosti, byl jsem pilný a relativně poslušný syn, který ze školy nosil jedničky. Zbytek se více či méně odvíjí od předešlé otázky, ačkoliv jsem se metafyzikou a otázkami typu „proč jsem tu a kam směřuji“ moc nezabýval. To přišlo až mnohem později.

Koľko si mal rokov, kedy si si kúpil alebo dostal prvý hudobný nástroj a aký to bol?
Byly mi čtyři roky, když jsem dostal akustickou kytaru. Když mi bylo dvanáct, ušetřil jsem si na elektrofonickou. Dodnes je mám a už na ně občas brnká moje dcerka.

Máš priateľku?
Je to příliš složité (úsmev). Postupem života zjišťuji, že víc beru než dávám a zjevně nejsem rodinný typ (úsmev).

Kde teraz žiješ?
Zpravidla ve vlaku mezi Prahou, Pardubicemi a nádražími ve Slezsku (smiech). Nejčastěji bývám v Praze.

Koľko máš súrodencov a ako s nimi vychádzaš?
Mám bratra o pět let staršího. Vzájemně se respektujeme a rozhodně mezi sebou nemáme rozepře, i když jsme každý úplně jiný.

A čo rodičia, aký máte vzťah?
Rodiče své uctívám jako dárce života. Snažím se jim pomáhat, přece jen již občas pociťují stáří. Jsou skvělí a vždy mne podporovali a tak mám tendenci jim to v rámci mých skromných možností vracet. Vždyť jsou spolu již přes padesát let…

V akom oblečení sa cítiš najlepšie?
Kravata ne, mám raději spíše ležérnější oblečení, ale musí to aspoň nějak vypadat. Jako metalista se moc neoblékám, spíše je to takový ten usedlejší styl – džíny, rolák nebo košile, těžší boty, kabát nebo bundu a svou příznačnou čepici.

Ako si na tom s varením? Tvoj recept, na ktorý si hrdý?
Vařím rád a nikoho jsem jídlem zatím neotrávil. Nemám problém s knedlíky, ani se štrůdlem. Na co jsem hrdý: na dýňovou polévku, mrkev na kari s hrachem a na grenadýrmarš.

Dnes už neexistujúca skupina ISACAARUM

Hudobné kolo

Prezraď, akú hudbu okrem rockovej alebo metalovej si doma púšťaš a nedáš na ňu dopustiť?
Víš, to je trochu těžší. Metalu v současné době jako stylu moc nedám. Spíš dávám vyklidňováky, ambient, dark elektro, relaxační či meditační hudbu. Hodně mě to nabíjí a vzhledem k tomu, že vlastně rachot neposlouchám, o to víc mě baví tvorba toho rachotu. Nejsem ovlivněn trendy a dělám to tak nějak po svém. Ať už to bylo ISACAARUM, M.A.C. OF MAD, kteří mne právě vyšinuli na cestu NE-metalu či v současné době ANTIGOD, jež mi zase ukázali, že metal se dá hrát i jinak…

Čo ťa viedlo k tomu, že chceš byť hudobníkom a hrať v kapele?
Oh bohové, ty mi dáváš. Kapelu jsem míval už ve svých třinácti letech, ale bylo to takové zoufalství, že bych si sám nafackoval. Původně jsem chtěl být kytaristou, ale můj exhibicionismus a touha býti viděn mé kroky směrovala právě na post frontmana. Poprvé jsem si to střihnul s Jirkou Koptou v NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE a hrozně mi to zachutnalo, tudíž jsem chtěl víc. No a historie mluví za vše… CLOSING, ISACAARUM, zmínění M.A.C OF MAD, hostovačky v AHUMADO GRANUJO, ve VIRGINS…

Najlepší koncert, ktorý si odohral a budeš na neho stále spomínať? (Kedy to bolo a prečo?)
Asi BRUTAL ASSAULT 2014, případně support IMPALED NAZARENE v pražském Rock Café, nebo s CLOSING support pro DEAD INFECTION, HAEMORRHAGE a CLOTTED SYMMETRIC SEXUAL ORGAN v roce 1997.

A naopak, najhorší koncert, na ktorý by si najradšej zabudol…
První koncert na turné s INGROWING a EXHUMED ve Wunstorfu poblíž Hannoveru. Ehm, rok 2001.

Popri muzike študuješ alebo pracuješ?
Jsem na volné noze, ale pracuji v jakémsi sdružení podnikatelů, kteří se zabývají showbusinessem a televizní reklamou (úsmev).

Ako je to s trémou… Mávaš ju ešte pred vystúpením?
I po těch šílených dvaadvaceti letech trému pořád mám a myslím si, že to mé spoluhráče občas pěkně irituje. Ale zas na druhou stranu, když uplyne prvních pět sekund setu, vše ze mne spadne a snažím se do lidí nacpat tu agresivitu a energii, která se ve mně vždy hromadí. Vím, že lidé to berou pozitivně a umí mi to vrátit alespoň uznáním a semo tamo slovy: „Bylo to dobrý, Tome“. To mi vlastně stačí.

Mávaš nejaký rituál pred koncertom, ktorý stále dodržiavaš?
Rituály ani moc ne. Musím mít klid, moc toho nenamluvím, pokud si vysloveně někdo ke mně nesedne. Spíš jsem uzavřený týpek a společnost moc nevyhledávám. Ale – tu je potřeba vsuvky – nebráním se tomu a málokdy odmítnu. Před koncertem si dám max 3 nebo 4 piva, a to spíš jen abych utlumil již zmíněnou trému. A strašně kouřím… Vždy říkám své dceři, že jdu bavit lidi a ona to momentálně má tak, že tati je v práci a pracuje s firmou ANTIGOD. A než jdu na plac, píšu SMS právě dceři (zatím ještě neumí moc číst) a matce, že jdu na to…

Koľko máš doma hudobných cd a pamätáš si, ktoré bolo tvoje prvé?
Mám jich doma přes 2000 a rozhodně si pamatuji první dvě. PATHOLOGIST „Putrefactive Odes about Necroticism“ a pochopitelně hned vzápětí CARCASS „Symphonies of Sickness“. Nevedu si katalogové záznamy, ale tohle byly fakt moje první dvě placky, které jsem doma sjížděl (úsmev).

Aký album má podľa teba najkrajší obal a prečo?
Miluji absolutně obaly od borce jménem Trevis Smith, to má hloubku jako hrom, ať už je to cokoliv. Upřednostňuji spíše tituláky vytvořené z fotografií, než kreslené, nebo malované. Ale tady mi v rámci ANTIGOD mistr kresby Deather vytřel totálně zrak. Jeho práci jsem vždy uznával, ale nikdy jsem k tomu úplně nepřilnul. Ale po x letech, kdy jsme se v klidu a v pohodě potkali na neutrální půdě, pochopil jsem. Před ním, jako jedním z mála, se skloním a vzdám mu úctu. To samé mám s Františkem Štormem.

Kapela, vďaka ktorej si prepadol metalu?
Hehehe, heavy jedu až v „pokročilém“ věku. Já začal právě na CARCASS a myslím si, že moje texty, které píši pro sebe i pro jiné smečky, tu strukturu v sobě skrývají.

Prvý koncert, ktorý si navštívil?
Pardubice – rok 1992 nebo 1993 kapela INSIDE, PSYCHIC ATTACK, ANACHRONIC a čert ví, co tam bylo dál. Je to fakt moc dávno (smiech).

Aká pieseň musí hrať na tvojom pohrebe?
MY DYING BRIDE – Crown of Sympathy.

Chymusa poznajú fanúšikovia extrémnej hudby najmä takto.

Súkromné kolo

Kedy si mal prvý sex?
Myslím, že mi bylo 17 let. Už je to dávno.

Na akom najnetradičnejšom mieste si mal sex?
Na hřbitově.

Je nejaká osoba, ktorá je tvojím vzorom?
Vlastně ani ne.

Máš nejaké deti alebo ich plánuješ?
Mám malou dcerušku. Je to můj nejdražší poklad, který mi byl životem dopřán.

Čo si myslíš, aká je tvoja najlepšia a aká najhoršia vlastnosť?
Nejlepší vlastnost, kterou mám je empatie, nejhorší je to, že umím nenávidět.

Čoho sa najviac bojíš?
Jednoznačně stáří a nemohoucnosti.

Čo ťa naposledy rozplakalo?
Moje bezmoc, když někdo blízký zemřel.

Pamätáš si svoje sny? Mávaš nočné mory?
Sny si občas pamatuji, díky tomu také vzniklo pár textů. Noční můry mám, ale v jistém aspektu mne spíš posouvají. Člověk si to nesmí moc připouštět.

Aká je najhoršia vymyslená historka o Tebe, o ktorej si sa dozvedel?
Ajaj, těch je. Ale nechává mě to chladným, nemá smysl se zabývat hloupostmi druhých. Je to ztráta času a já jej nemám nazbyt. (smiech)

Čo ťa dokáže najviac potešiť a naopak naštvať?
Potěší mne dětská radost a naštve mne lidská blbost. Víc k tomu nemám co říct.

Aká je tvoja životná filozofia, alebo výrok, ktorým sa riadiš?
Řídím se filosofií nezasahování a pozorování – více či méně tam, kde končí moje svoboda, začíná svoboda někoho jiného.

Čo nikdy nesmieš zabudnúť, keď ideš von a máš to stále so sebou?
Telefon nacpaný muzikou, sluchátka a spodní prádlo (smiech).

Čo by si chcel v živote dosiahnuť?
Chtěl bych pro svou dcerku být lepším otcem a velmi brzy budu dědečkem, takže i pro to malé chci fajn dědkem – parťákem.

Čo by si na sebe zmenil?
Svou děsivou náladovost.

Chymus

Všeobecné témy

Aký je tvoj názor na homosexuálov a ich registrované partnerstvá?
Nemám problém, spousta přátel a kolegů v branži mají tuto orientaci a osobně si myslím, že každý máme právo na seberealizaci, ať už tak nebo onak. Víceméně to souvisí s mou životní filosofií.

Čo si myslíš o živote na Slovensku?
Nemohu posoudit. Myslím si, že každý stát má něco do sebe. Mám rád lidi, kteří jsou otevření a co si budeme povídat, vždy se takoví najdou. Na Slovensku mám spoustu přátel – tímto zdravím Cypruse, Waldemara, Lepru a Luboše z ABORTION!

A čo politika, sleduješ ju?
Vůbec. Politische gespräche verboten.

Veríš v Boha?
Ne. Věřím v sebe, ve svou dceru, ve svou rodinu, ve své přátele – ti všichni jsou mým božstvem.

V súčasnej dobe všetci komentujú príval imigrantov do Európy. Ako sa na tento problém pozeráš ty?
Každý máme své místo, uznávám, že když je v domácím prostředí problém, je třeba s tím něco dělat. Ale známe pohádku o království, kde létají pečení holubi do huby. Je naprosto v háji to, že si spousta migrantů maluje Evropu právě takto. Sjezdil jsem půl planety a ráj stejně nenašel. Ať tak nebo tak, všude se musí makat a zadarmo nikdo nic nedostane. Diktatura EU ohledně kvót perfektně glosoval onehdá můj otec, když migranti utíkali z Finska kvůli chladnému počasí – za chvíli nám EU rozkáže, že u nás musí být permanentně 25°C a ve Finsku 21°C po celý rok. Mám pocit, že Evropa těmito kroky páchá sebevraždu.

A čo nezmyselné tragické teroristické útoky z 13. novembra v Paríži? Najviac mŕtvych bolo na rockovom koncerte, myslíš, že podobné útoky sa budú stupňovať a že sa od tohto dátumu opäť zmení svet?
Je to možné a připouštím to. Ale spíš je to tom, co vše si necháme líbit. A další otázkou je, co pro to všechno hodláme udělat, abychom si zachovali jako Evropané humánní dekorum, ale i své hodnoty a nebáli se vylézt na ulici. Víra v jakoukoliv entitu by nás neměla svazovat a omezovat, vše spíše beru jako morální a etické veličiny, ne jako betonový axiom a zákon nadřazený všemu. Jsme přece svobodní!

Miroslav Krausko

Redaktor Valhalla.sk