Já jsem navštívil až české legendy CITRON. Kapela bohužel na dobu neurčitou ztratila zpěváka Standu Hranického, který už nějaký čas leží v nemocnici s vážnou chorobou. Náhradou je na posledních koncertech Fany Michalík a ten rozhodně na kvalitě koncertu neubral. CITRON se rozhodli zahrát celou klasickou desku „Radegast“, v některých písničkách mi sice chybí Křížkův přínos, jinak však šlo o velice kvalitní koncert. Jako bonus se fanoušci dočkali také hitu „Ocelové město“, ten si zazpívala jejich velká část. Když vezmu v potaz, že nejsem fanouškem českých kapel, byl jsem nadmíru spokojen.

Další pauzu jsem si vybral přes vystoupení KISSIN DYNAMITE, i když zpětně to trošku mrzí. Ale nechtěl jsem přijít o exkluzivní vystoupení kapely ARAKAIN se speciálním hostem Luckou Bílou. Úvodní část koncertu měl na starosti Honza Toužimský, který svým řízným hlasem představil s klukama za zády jak staré hity („Gilotina“) tak ty novější („Paganini“). Pak už přišla na řadu Lucka, která sklidila bouřlivý ohlas publika a předvedla jeden z nejlepších ženských pěveckých výkonů festivalu. Pak přišel povinný duet Honzy s Luckou v písni „Zimní královna“ a „Tygřice“. Po poslední písni „Apage Satanas“ přišel hromový potlesk a oboustranná spokojenost. Bavil jsem se opravdu dobře.

Další na řadě byla jedna z mých oblíbených kapel FIREWIND, v čele s Apollem Papathanasiem za mikrofonem a jedinečným Gusem G. s kytarou. Právě Gus předváděl tradičně skvělý výkon, Apollo nemá písně hlasově nijak náročné a tak jsme se dočkali kvalitního představení nové desky „Few Against Many“, zazněly však samozřejmě i starší písničky s nutnou „Head Up High“. FIREWIND se mi moc líbili, bohužel na mě znovu padla únava a já byl nucen vynechat hopsavé KORPIKLAANI. Jejich songy jako „Vodka“ však šly slyšet až do stanu a také ohlas měli dostatečně bouřlivý, aby dolehl až ke mně.

Šetřil jsem se na dvě největší hvězdy dne. Mnou nejočekávanější STRATOVARIUS prošli nedávno změnou na pozici bubeníka. Spolehlivého veterána Jorga Michaela nahradil mladičký Rolf Pilve a já byl velice zvědavý jak se s nelehkou pozicí popere. Bez problémů, už od úvodních tónů „Under Flaming Skies“ bylo jasné, že už prostě do kapely patří. Kluci na nás sypali jeden hit za druhým, jako například „Eternity“ a „Phoenix“. Je však zřejmé, že Timo Kotipelto už se snaží více držet posledních dvou alb, na kterých se už nepodílel Timo Tolkki. Důvod je prostý, „Koti“ už prostě nemá takový hlas jako před lety, závratným výškám se snaží vyhýbat, často je osekává, nebo snižuje. Ty nové jako „Darkest Hours“, „Deep Unknown“, či skvělou „Infernal Maze“ však zvládá bez problémů. Aby ne, jsou psány na jeho „novou“ polohu hlasu. Z osobního hlediska jsem více od STRATOVARIUS nečekal, odehráli kvalitní koncert, při němž jsem nastřádal zbytky sil a pořádně si zablbnul. Konec koncertu obstarala nádherně zahraná a zazpívaná balada „Forever“ a samozřejmě nutná „Hunting High And Low“, bez které si už nelze koncert „Strato“ představit. Spokojenost, z mého pohledu bezpečně v TOP 5 festivalu.

Trošku složitější to bude s popisem headlinera festivalu, finskými NIGHTWISH, kteří byli oznámeni s velkou pompou a slovy o nejúspěšnější metalové kapele posledních let. Copak o to, když spustili „Storytime“ šlo o luxusní poslech, neustále omílaná Anette Olzon je ve svých písních jistá a přesvědčivá, bohužel, jakmile dojde na „Nema“, či „I Wish I Had An Angel“ bylo by lepší zpěv vypustit a užívat si jen hudební mistrovství kapely. Anette dělá co může a ano, o malý chloupek se zlepšila, přesto je však v těchto klasikách na hranici poslouchatelnosti. V těchto momentech by měli NIGHTWISH blahořečit Marca Hietalu. Tenhle obrovský sympaťák s basovkou v ruce má v hrdle zlato a jsem moc rád, že dostal poměrně velký prostor. Poslouchat jeho party je učiněná extáze. Když k tomu přidáte skvělého Tuomase s Jukkou a Emppem, ve výsledku dostanete slušný koncert, ne však hodný největších hvězd festivalu, tuhle roli letos v tichosti přebrali jiní. Po vydání dalšího CD kapele doporučuji staré písničky naprosto vynechat, zbytečně si štvou fanoušky proti sobě.

Poslední kapelu DEATHSTARS jsem překvapivě vynechal a vydal se zpět ke stanu, prohodit pár slov nad dobrým pivem s mými slovenskými přáteli Luckou „Shelvis“ (znáte z Valhally) a Markem, kterým děkuji za příjemnou společnost a skvěle strávený čas. Po tomto setkání jsem se již mírně houpavým krokem vydal ke stanu. Bylo toho dost a ještě pořád bylo mnoho před námi.

Foto: Sachtikus (pre PhotoMusic.cz)

ARAKAIN A LUCIE BÍLÁ

FIREWIND

KORPIKLAANI

STRATOVARIUS

NIGHTWISH

DEATHSTARS