Začínal vo svojej vlastnej kapele SEBASTIEN, s ktorou má nakročené do veľkého hudobného sveta. Jeho nesporný talent neostal dlho bez povšimnutia. Predčasom ho zavolali hrať do českej legendy CITRON. Reč je o spevákovi, gitaristovi a basgitaristovi Jiřím Rainovi, ktorého všetci volajú George.

Georgovi sa splnil angažovaním v CITRONE sen. Živí ho to, čo má najradšej, metalová hudba. Pred 10. mesiacmi sa stal aj hrdým otcom malej Ellinky. Slovo už prenecháme českému hudobníkovi, ktorý v rubrike Pod kožu prezradil o sebe oveľa viac.

Vizitka

Jiří „George“ Rain

George počas koncertu vo Zvolene so skupinou CITRON. Foto: Matej Cázer

Všeobecný úvod

Aká si osobnosť, skús sa opísať vlastnými slovami, ako keby si zadával inzerát…
Jsem člověk pozitivní a vyrovnaný, taková „klidná síla“. Mám rád vážná velká témata, i humor. Vím, co chci a jdu naplno za svým cílem (…tím je ale každý krok na té úžasné cestě).

Akým si bol dieťaťom?
Paradoxně bojácným a neprůbojným. Měl jsem krásné dětství, ale nebýval jsem žádným velkým rebelem, nebo vůdcem party. Ve 14ti letech ke mně z ničeho nic začaly „přicházet“ melodie, které jsem toužil zhmotnit. Proto jsem začal s muzikou a můj život nabral úplně jiný směr…

Koľko si mal rokov, kedy si si kúpil alebo dostal prvý hudobný nástroj a aký to bol?
Mým prvním nástrojem byla kytara. Můj táta hrával v 60. letech v bigbítové kapele a od malička nám doma hrál a zpíval, ale mě si kytara přitáhla až v těch 14ti letech…

Máš priateľku?
Momentálně ne…

Kde teraz žiješ?
Po letech, prožitých v Pardubicích, Hradci Králové, nebo Blairgowrie a Edinburghu, žiju momentálně v krásné vesničce nedaleko Chlumce nad Cidlinou.

Koľko máš súrodencov a ako s nimi vychádzaš?
Mám o šest let mladšího bratra Radka – byl původním bubeníkem mých SEBASTIEN! Máme za sebou časy dobré i zlé, ale teď jsme v pohodě, vídáme se a máme se rádi…

A čo rodičia, aký máte vzťah?
Naši mě vždycky podporovali v mé hudební cestě. Moc si obou rodičů vážím a jsem rád, že jsem se narodil právě do takové rodiny…

V akom oblečení sa cítiš najlepšie?
Miluji rockovou módu! (úsmev). Moje nejoblíbenější barva je černá a už na gymplu jsem nosil na krku stříbrný kříž (po vzoru BLACK SABBATH)!

Ako si na tom s varením? Tvoj recept, na ktorý si hrdý?
V posledních letech nemám bohužel na vaření moc času, ale baví mě v kuchyni experimentovat! (úsmev)

Na pódiu s gitarou. Foto: archív G. Raina

Hudobné kolo

Prezraď, akú hudbu okrem rockovej alebo metalovej si doma púšťaš a nedáš na ňu dopustiť?
Vždycky mi udělá radost nejstarší tvorba Elvise, nebo Chucka Berryho. Dále jsem odkojený ABBOU a kapelami jako: THE HOLLIES, BEE GEES, THE KINKS, GENESIS… V dětství byl mým idolem Michael Jackson a zůstal jím dodnes. Líbí se mi také ENYA, nebo třeba skandinávský folk…

Čo ťa viedlo k tomu, že chceš byť hudobníkom a hrať v kapele?
Jak jsem už říkal, hudba si mě v podstatě „našla“ sama! (úsmev). V noci 15.12.1997 mě napadla první melodie a za týden jsem měl tlustý sešit celý popsaný různými úryvky textů, abych ty melodie nezapomněl (úsmev). Pak už mi nezbývalo, než začít hrát…

Najlepší koncert, ktorý si odohral a budeš na neho stále spomínať? (Kedy to bolo a prečo?)
Krásné bylo stanout v roce 2012 poprvé na Ronnie James Dio Stage festivalu Masters of Rock! Další skvělý zážitel mám ze stadionu v Brně, kde jsme se SEBASTIEN předskakovali Alice Cooperovi s nímž jsme si po koncertě směli i popovídat… Obě naše evropská turné (se CIRCLE II CIRCLE a MASTERPLAN) byla také skvělá, ale upřímně doufám, že to nejlepší nás čeká letos na Wackenu! (úsmev)

A naopak, najhorší koncert, na ktorý by si najradšej zabudol…
Tak na takový si nevzpomínám… Asi už jsem ho „zabudol“! (smiech).

Popri muzike študuješ alebo pracuješ?
Díky Láďovi Křížkovi a CITRONU jsem teď muzikantem na plný úvazek, takže moje vášeň a největší záliba je zároveň i mojí prací!

Ako je to s trémou… Mávaš ju ešte pred vystúpením?
Trému jsem nikdy neměl – já se na pódium vždycky těším! Nervozní jsem jenom, když selže logistika a vznikne stres, zda se vystoupení vůbec uskuteční… Jakmile je ale všechno připravené, nemůžu se už dočkat intra…

Mávaš nejaký rituál pred koncertom, ktorý stále dodržiavaš?
Nic zvláštního… Jen před hraním moc nejím a dám si maximálně jedno pivo.

Koľko máš doma hudobných cd a pamätáš si, ktoré bolo tvoje prvé?
Cdček mám doma několik stovek a i dnes si rád koupím nějakou limitovanou edici od oblíbené kapely… Na úplně první CD si bohužel nevzpomenu, ale muselo to být něco od BEATLES, nebo možná „Paranoid“ od BLACK SABBATH…

Aký album má podľa teba najkrajší obal a prečo?
Dobrá otázka (úsmev). Hmmm… Těžko říct… Budu o tom přemýšlet a odpovím Ti příště, ok? (smiech)

Kapela, vďaka ktorej si prepadol metalu?
BLACK SABBATH a jejich éra s Diem! Album „Heaven and Hell“ změnilo můj život. Miluji také jejich období s Tony Martinem – bylo mi neskutečnou ctí stát s ním na jednom podiu a mít jeho hlas vedle svého na našem druhém albu! Jinak „Sabbaty“ v (téměř) původní sestavě jsem viděl před několika dny v Praze a byl to také úžasný zážitek!

Prvý koncert, ktorý si navštívil?
Můj táta mě vzal ve 13ti letech na OLYMPIC! Bylo to v roce 1997 a jeli tehdy turné k albu „Brejle“. Dodnes si ten koncert pamatuju!

Aká pieseň musí hrať na tvojom pohrebe?
Možná WHITESNAKE – „Don’t Fade Away“…? Nebo DIO – „This Is Your Life“? …nebo třeba KAMELOT – „Anthem“… Každopádně, jestli mi pustí nějakou hrůzu, vstanu a nakopu jim zadek! (smiech)

Jirkova selfie po návšteve koncertu BLACK SABBATH v Prahe

Súkromné kolo

Kedy si mal prvý sex?
Bylo mi 21 let! (úsmev). Vím, vím, je to nebezpečně brzo, ale zkrátka jsem to uspěchal… (smiech)

Na akom najnetradičnejšom mieste si mal sex?
Obávám se, že jsem trapný tradicionalista (úsmev). Žádná letadla, lanovky, ponorky, nic takového…

Je nejaká osoba, ktorá je tvojím vzorom?
Vážím si spousty lidí, ale vždycky jsem spíš přemýšlel, kým bych si přál být já sám, a co bych mohl ostatním dát…

Máš nejaké deti alebo ich plánuješ?
Mám nádhernou desetiměsíční dceru! Můj vztah a její matkou se bohužel rozpadl, ale maličká je moje největší radost! Snažím se s ní trávit maximum času a to, že tu je, považuji za největší zázrak, jakého může být člověk v životě svědkem…

Čo si myslíš, aká je tvoja najlepšia a aká najhoršia vlastnosť?
Jsem perfekcionista! …a to je vlastně oboje zároveň! (úsmev). Díky tomu se mi už podařilo uskutečnit pár docela velkých věcí, ale zároveň tím umím lidi kolem sebe pěkně prudit! (úsmev).

Čoho sa najviac bojíš?
Moje Ellinka pomalu začíná chodit, takže se bojím, aby se v nestřeženém okamžiku nezranila. A vzhledem k tomu, jací lidé se začínají ve velkém tlačit do Evropy, se bojím o její budoucnost a modlím se, aby jí bylo dáno prožít klidný a spokojený život v míru. O sebe strach nemám…

Čo ťa naposledy rozplakalo?
Plakal jsem u „Umučení Krista“…, ale je to u mě dost výjimečné.

Pamätáš si svoje sny? Mávaš nočné mory?
Snů si pamatuji hodně. Mívám i temné, nebo „utíkací“. Jednou se mi dokonce zdála píseň! Najdeš jí na druhé desce SEBASTIEN pod názvem „Sleep in the Glass“ – ta se mi zdála na pláži u Pisy, když jsem tam byl před několika lety navštívit Fabia Lioneho…

Aká je najhoršia vymyslená historka o Tebe, o ktorej si sa dozvedel?
Když jsem nastoupil do CITRONU, samozřejmě se o nás „mladé“ začali otírat „fanoušci“, kteří neunesli rozpad staré sestavy… To jsem si pak početl, jací jsme vrzalové, mamonáři, a celkově smrdutí parchanti! (úsmev)

Čo ťa dokáže najviac potešiť a naopak naštvať?
Nejvíc mě nabíjí, když jsem součástí něčeho kreativního… Mojí drogou je být uprostřed tvůrčího procesu! Štve mě nespolehlivost, ale nejsem žádný cholerik a většinou řeším věci v klidu.

Aká je tvoja životná filozofia, alebo výrok, ktorým sa riadiš?
Běž za svým snem – má-li člověk víru, dosáhne čehokoliv! Život se má PROžít, ne pouze PŘEžít.

Čo nikdy nesmieš zabudnúť, keď ideš von a máš to stále so sebou?
Několikrát se mi stalo, že jsem u sebe neměl telefon právě ve chvíli, kdy bylo potřeba něco akutně řešit, takže, ač nerad, mívám u sebe mobil. Jinak nic nepotřebuju – hudbu si nosím s sebou neustále v hlavě. (úsmev)

Čo by si chcel v živote dosiahnuť…?
Přál bych si vytvořit dílo, které přetrvá, a zaujme na české scéně a v srdcích fanoušků podobné místo, jako kdysi „Radegast“, nebo „Anděl na útěku“…

George na pódiu so svojim veľkým vzorom a kamarátom Láďom Křížkom. Foto: Matej Cázer.

Všeobecné témy

Aký je tvoj názor na homosexuálov a ich registrované partnerstvá?
S tímto tématem mám trochu problém… Nevadí mi homosexualita, jako taková, ctím právo člověka na sexuální sebeurčení a chápu smysl registrovaných partnerství, ale jsem například rezolutně proti adopci dětí homosexuálními páry! Vadí mi také pochody homosexuálů, nebo snaha dělat z této odchylky jakousi normu – viz dětská pohádka „Princ a princ“… Dnešní společnost je i bez toho vytržena ze svých tradičních kořenů, které fungovaly po tisíciletí. Už vlastně ani nevíme, jaká je role muže a ženy. Žijeme v postmoderním „guláši kultur a názorů“ a uvnitř pak cítíme chaoz a prázdnotu…

Čo si myslíš o živote na Slovensku?
Jsem Čech, ale můj dědeček se narodil v Košicích (úsmev). Mám Slovensko moc rád. Mrzí mě rozdělení našich zemí – cítím se u vás pořád jako doma. Máte překrásnou přírodu, dobré srdce a dokonalé halušky! (úsmev).

A čo politika, sleduješ ju?
V tomto ohledu jsem dokonale pasivní.

Veríš v Boha?
Ano. Jsem dlouholetým hledačem duchovní cesty. S Láďou, o němž je jeho obrácení ke Kristu dobře známo, vedeme při našich společných cestách dlouhé debaty… Boha jsem v sobě ale cítil vždycky.

V súčasnej dobe všetci komentujú príval imigrantov do Európy. Ako sa na tento problém pozeráš ty?
Obávám se, že klidné časy našeho kontinentu pomalu končí. Naše kultura je v rozporu s kulturou Islámu a oni nejsou ochotni se přizpůsobovat… Navíc, jejich porodnost je dramaticky vyšší, než porodnost průměrné klasicky evropské rodiny. Vidím analogii v konci Římské říše, kdy barbarští nájezdníci ničili mnohem vyspělejší civilizaci. … jakoby slabinou liberalismu a všemi pády „zaklínaného“ pojmu „tolerance“ byla neschopnost bránit se agresivnější síle… Pokud by se v arabské zemi mohl bez problémů postavit křesťanský kostel a člověk by mohl vyjít na ulici s křížkem na krku, ať stojí i v našich zemích mešity a islámské ženy chodí zahalené…. Pak by to bylo fair play. ALE pokud to tak z jejich strany není, nevidím jediný důvod, proč bychom jim my měli na naší vlastní půdě ustupovat. Měli bychom v sobě najít sílu říct „NE“…

A čo nezmyselné tragické teroristické útoky z 13. novembra v Paríži? Najviac mŕtvych bolo na rockovom koncerte, myslíš, že podobné útoky sa budú stupňovať a že sa od tohto dátumu opäť zmení svet?
… jel jsem několik dní po těchto událostech do Prahy a v několika stanicích metra jsem viděl trojice ozbrojených vojáků. Šel z toho strach – opravdu chceme žít v takové době? Po staletí jsme drželi „Turka“ za hranicemi Evropy, naši předkové umírali, abychom mohli vést klidnější život, a my je sem dnes pouštíme po tisících a ještě je podporujeme z našich daní. Obecně si myslím, že je vždy lepší se spojovat, než stavět na tom, co nás rozděluje, ale mělo by se to odehrávat ve znamení vzájemného respektu…

Stanley „Stillborn“ Černák

Šéfredaktor portálu Valhalla.sk