Celosvětovou pozornost si získali nejpozději v roce 1995 svým druhým dlouhohrajícím albem „The Silent Enigma“, dodnes jedním z nejzářivějších klenotů doomové pokladnice, které je považováno za průlomové. Přesně se trefilo do ducha doby, kdy si metalové publikum začalo žádat atmosférické kapely. Přesně vyvážená dávka melancholie i agrese, naděje i beznaděje, čímž kapela dokázala zahrát na city svých posluchačů… k tomu přirozená a intuitivní hra, magické melodie i zatěžkané metalové riffy a vláčné tempo – tím vším si ANATHEMA získala srdce řady příznivců a spolu se svými krajany PARADISE LOST a MY DYING BRIDE nebo švédskými TIAMAT ovládla žánr. Neklidné duše hudebníků však nesnesly ustrnutí v pohybu, a tak hned následujícího roku přicházejí s dalším překvapením – deskou „Eternity“, která naznačila výrazný posun k rockovému zvuku a výrazivu, mírně odlehčila atmosféru směrem do psychedelie, nicméně stále zůstala rozkročena mezi metalem a jemnějšími hudebními formami. Výrazného posunu doznaly i velmi promyšlené komplexní skladby. Naopak k projasnění a zjednodušení výrazu (a to i po vokální stránce) došlo s deskami „Alternative 4“ a „Judgement“, jež prokázaly, že členové kapely jsou velmi schopní hitmakeři, aniž by zapomínali na své kořeny (ty jsou ovšem patrné spíš podvědomě) a patřičnou atmosféru. Britové na přelomu století definitivně rozevřeli náruč a dokázali obejmout mnohem širší publikum i mimo metalové sféry. Velkého ohlasu se v roce 2001 dočkalo album „A Fine Day to Exit“, kde ANATHEMA začala být srovnávána například s hvězdami britské alternativní rockové scény RADIOHEAD, výrazně se zde projevily rovněž vlivy PINK FLOYD apod. Kapela v tomto období hudebně definitivně dospěla.

Jestliže do této doby dokázali činorodí Britové během šesti let vyprodukovat pět kvalitních nahrávek, v novém desetiletí začali stagnovat, zklidnili se, zpomalili, a krom občasných turné či festivalových vystoupení dlouhé roky nepřicházeli s novou tvorbou. Ocitli se také bez nahrávací smlouvy a podpory labelu, místo toho zkusili pracovat systémem „udělej si sám“, šířili nahrávky přes internet a z příspěvků fanoušků připravovali nový materiál. Teprve letos se tak po sedmi letech jejich příznivci dočkali novinky příznačně nazvané „We’re Here, Because We’re Here“. Jako by liverpoolští chtěli naznačit, že ani dlouhá odmlka neznamená, že tu kapela není s námi… Stále je zkrátka „cosi“ přítomno ve vzduchu. Ani hvězdný status kapely ovšem nezabránil tomu, aby album nebylo přijato kontroverzně. Jedni vyzdvihují další posun a vývoj jejich tvorby, která měla dostatečný čas uzrát, druzí poukazují na přílišnou měkkost a jemnost. Kdo z nich je blíž pravdě a jak budou nové skladby fungovat naživo, o tom vás již parta soustředěná okolo tria bratří Cavanaghů přesvědčí na pódiu. Jejich živá vystoupení jsou v každém případě vždy velmi emotivním zážitkem, navíc se můžeme těšit na průřez nejsilnějšími momenty jejich dvě desítky let trvající kariéry. Po velmi pozitivně přijatém vystoupení na festivalu Brutal Assault před dvěma lety je to první možnost opět se s touto sympatickou kapelou setkat tváří v tvář.

V pozici hostů se představí, v Česku dobře známí, němečtí experimentátoři The Ocean a norský alternativně-rockový kytarista Petter Carlsen.

Související linky:
www.anathema.ws
www.myspace.com/theoceancollective
www.exitchmelnice.cz
www.randalclub.eu
www.obscure.cz